Kompresor je pak použit pro kompresi chladiva na tlak, který je vyšší, než ve výparníku (až 8-10 krát!) Tak, že proces kondenzace se může provádět při teplotě, která je kompatibilní s běžně dostupné „studeného“ zdroj, typicky vnější vzduch.
Kondenzace tedy nastává při vysoké teplotě (obvykle 35-55 ° C) uvnitř tepelného výměníku, kde obě tekutiny jsou vnější vzduch a chladivo. Ten kondenzuje a vrací se do kapalného stavu, zatímco venkovní vzduch bude zahříván.
Kapalné chladivo je stále pod vysokým tlakem, když opouští kondenzátor. Expanzní zařízení je tedy zapotřebí pro expanzi kapalného chladiva a snížení jeho tlaku na hodnotu, při které dochází k odpařování.
Chladivo se nyní vrátilo do původního stavu (kapalina při nízkém tlaku a teplotě) a může znovu absorbovat energii ze vzduchu nebo vody.
Kompresor má proto funkci cirkulace chladiva uvnitř okruhu, nasává ho jako plyn z výparníku a poté jej komprimuje a dodává ho při vyšším tlaku do kondenzátoru.
Poskytuje objemovou kompresi, tj. Postupné snižování objemu pomocí rotačních nebo vratných systémů. Tato mechanická práce znamená značné zvýšení teploty plynu (v době nad 100 ° C) a také spotřebu energie. Spotřeba energie kompresoru závisí na rozdílu mezi dvěma provozními tlaky. Chladivo vstupující do kompresoru musí být v plynném stavu, protože kapaliny jsou notoricky nestlačitelné. Kompresor začne pracovat, když jednotka potřebuje chlazení, a obvykle se aktivuje prostřednictvím systémů regulace teploty.
Ne všechny aplikace pro klimatizaci a chlazení mají stejné požadavky, pokud jde o kapacitu, hluk, účinnost a provozní rozsah, a v důsledku toho existují různé typy kompresorů.
Tyto se zásadně liší, pokud jde o způsob, jakým je dosaženo komprese, s pístovými kompresory s vratným pohybem k vytvoření komprese a rotačními kompresory, včetně rotačních lopatkových, svitkových, šroubových a odstředivých kompresorů , s rotačním pohybem pro dosažení komprese.
